V ↗transformační generativní gramatice jeden z modulů ↗univerzální gramatiky v ↗teorii řízení a vázání. T.p. určuje, že každé subst., které má fonetickou realizaci (fonetické rysy), musí mít udělen pád. Tento princip se odvozuje z přítomnosti pádového filtru v interpretativní fonetické složce popisu:

Syntaktický pád je pojem abstraktní, není nutno, aby byl realizován morfologicky, a sám o sobě není spojen s interpretací. Udělení abstraktního syntaktického pádu je však podmínkou viditelnosti nominálního řetězu, především interpretace jeho ↗tematické role. T.p. je proto důležitou součástí analýz např. ↗pasivizace n. ↗nadzvednutí (raising). Ačkoliv se autoři ne vždy shodují, t.p. v teorii ↗G&B zpravidla rozlišuje: (i) Strukturní (syntaktické, konfigurační) pády, které vznikají v určitých konfiguracích větných (frázových) struktur. Jejich defaultní podoba je pád inherentní, který kromě ↗řízení vyžaduje také udělení tematické role. (ii) Lexikální pády, které individuální jednotky kategorií (V°, A°, N°, P°) obsahují již v lexikonu jako idiosynkratické subkategorizované rysy.

T.p. se pokouší stanovit, které hlavy udělují/přiřazují které pády a jaký je nutný strukturní kontext pro toto udělování. Podmínky udělování pádu stanoví raná teorie ↗G&B jako tzv. pádový parametr ↗adjacence (bezprostředního sousedství), který určuje, že v konfiguraci [αβ...] n. [...βα] uděluje α a β pád, jestliže: (a) α je hlava frazální kategorie, (b) α a β jsou adjacentní, tj. v bezprostředním sousedství, (c) α uděluje pád nalevo (SOV jazyky), n. napravo (SVO jazyky), (d) α = [±N]. V pozdní fázi teorie ↗G&B se pád uděluje v kontextu ↗řízenost. Např. funkční hlava INFL° řídí NP subjekt umístěný ve specifikátoru INFL a v konfiguraci [NP, IP] mu uděluje strukturní pád nominativ. Slovesná hlava V° řídí NP předmět v pozici komplement-sestra V° a uděluje mu strukturní pád akuzativ a podobně i předložky (hlavy P°) udělují pád svému komplementu, který řídí.

Další rozdíl mezi lexikálním a inherentním/strukturním pádem je v teorii G&B stanoven jako rozdíl v rovině derivace, v níž hlava uděluje abstraktní pád: lexikální pády jsou součástí lexikonu, zatímco inherentní a strukturní pád patří ke kategoriální složce ↗S-struktury.

Na rozdíl od teorie G&B ↗minimalismus ve své úvodní fázi neuvažuje o směrovosti a pád uděluje zásadně v konfiguraci hlava – specifikátor. Tato konfigurace však může být dosažena buďto v rovině syntaxe n. až na abstraktní rovině ↗logické formy, tj. buď před bodem ↗spell outn. po něm. Výše uvedený příklad udělení pádu objektu (komplementu) hlavy V°/P° se tedy v tomto rámci teoreticky interpretuje jako skrytý posun komplementu V°/P° do pozice specifikátoru V°/P° na úrovni logické formy. V pozdějších stadiích uděluje minimalismus pád v rámci tzv. minimální řídící domény hlavy. Spojení interpretace tematické role a abstraktního pádu se v minimalismu ztrácí. Abstraktní pád uvádí Chomsky jako příklad silného syntaktického rysu v oblasti rozšířené verbální projekce a pádový filtr vyjadřuje obligatorní saturaci tohoto rysu.

V rámci valenčního modelu ↗MVT se strukturními a lexikálními pády pracuje ✍Karlík (2000). Viz též↗pád.

O analýze pádu v tradiční jazykovědě viz ↗pád.